Nej...básničky

Toto je záhlaví Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.

Život

brzo budu stat ja na skale

brzo budu stat s provazem na krku

brzo poletim volnym padem

az zavolam nebudu tu dale

ja vidru si tvoje meno na ruku

ja proletel rajem

a ted jak v pekle se citim

koho moje nepritomnost

bolet bude to nevim

ale ja uz mam tohodle dost

proc ale zahodit svuj zivot drahocenny

dit ona prece jedina neni

ikdyz to ted moc boli

me hodna neni

lasko, udrzuj si odeme odstup

drz se daleko odemne, odstup

bÝT VÍC NĚŽ NIC

Písmenka rozsypaná po papíře
S touhou potěšit
Písmenka malovaná v dobré víře
Smutek zaplašit …

Žijeme svá přání
Nebo jen holé věty
Cítíme lásky vrnění
Nebo kouř cigarety …

Možná to stačí
Možná je dobré chtít víc
Tak hledám sílu
Být víc než pouhé nic …

Výkřik ticha

chci uniknout z tohoto světa
před jeho bolestí se skrýt
vzdálit se jeho pohledu
někde daleko potichu žít

nevnímat strach a úzkost
zklamání z činů
nevnímat tlak ze všech stran
nevnímat bolest vnitřních ran

nechci vidět, co se kolem děje
nechci vnímat to všechno,
co ostatní přehlížejí
nechci vidět, jak se člověk směje
/studeně a neuprímně/

přejít přes hranu zloby
přeskočit hlubinu nejistoty
/vracím se snad do samoty?/
nelze to popsat slovy

hlava se mi plní
smutnými myšlenkami
chce se mi brečet

vypsat se ze všeho
osvobodit se
zkouším to, ale
vzdávám se

svět nebude lepší
lidé nebudou lepší
nic nebude…

Teď!!

z rohu do rohu
loutka osudu
mátožně vláčí
nohu o nohu

mohu? nemohu?
v očích se zračí
provaz? rohypnol?
zabít tupý bol
kodynal stačí
taky alkohol

troska ubohá
z kouta do kouta
sere na Boha
jde tu o pouta
řetěz depresí
nelze odpoutat
což takhle roztít jej
žiletkou???

Posledni komentare
25.03.2015 22:11:17: www.oricosmetics.cz Oriflame CZ www.ori-cosmetics.cz Oriflame CZ www.krasa365.cz Oriflame CZ www....
Rok letí

Kdisy neni ted,
je to jenom změť minulosti, dávné doby,
říkáme si co by, kdyby.
Ale bacha na to! Tyto slova,
dávají nám podmínky znova, ke kradení mnoha času, vzpomínek na tu krásu, dávných časů.
Sedíš v rohu bez rozchvění hlasu v domnění, snad v přesvědčení,
ze to staré už tu není.
Doufáš že je to jen bdění.
Ale realita, krutá bytost, její sestra, znáš ji! Lítost.
Neni to moudrost ani chytrost.
Někdy se to zdá jak pitomost.
I když nevěříš svým uším, co ti říkám.
Já to tuším, tak též mi schází par let,
ale co tu říct chci, nezhrnu do několika vět.
Blo by jich asi sto pět.
Za celý svět co nyní stárne,
Hlásám vsem tech par vět.
Že vaše ruka rokem slábne, slunce zhasne, bude chladné.

1) Tisíce let jsem spal,
pod nánosem špíny krvácel,
do rukou ďábla své srdce dal
a pak se do propasti zkácel.
Vždy jsem měl chaos v hlavě,
ovládat svět šlo tak hravě.
Teď upadám.......

 Křičím,
tak daleko od života,
řetězy řinčí,
nechci být ztracený,
v rukou smrti pohlcený,
Znovu umírám, křičím.....

2) V zrcadle vidím svůj odraz,
očim prorůstá strach,
kreslím do sebe obraz,
šedou nanáším prach.
Sláva, zlo, moc,
jsem pán tmy-jak černočerná je noc.
Obelhal jsem svět věčností,
skryl pod svou kůži všechny ctnosti.
Náhle znovu umírám....


3) Zůstaň se mnou,
ty zrůdo z nočních můr,
po zdech plísně se pnou,
mrtvých plný dvůr.
V koutech můj odraz na spasení čeká,
moji duši šepot kosy leká.
Jsem nesmrtelný,
moje strachy se ve skulinách rozplývají,
chci být zase volný,
v krvy vzpomínky lehce se rozlívají.
Hrůzou křičím...


4) Stíny střídají se v temnotě,
odevzdávám se prázdnotě.
Kde jsou hrdinové?
Kam zmizeli králové?
Pouze na zdi tikají ručičky hodinové.
Kosti se prolamují,
kapky slz mrtvoly lemují...
Umírám....
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.